Regulace plavby na moři
První zmínky o pravidlech pohybu na moři je možno najít již v nejstarší dokumentované historii. Klasickými zdroji v tomto směru jsou rhodské právo, právo římské a právo byzantské. Prvním zákonem v pravém slova smyslu byl potom Admiralty Law, který v Anglii zavedla ve 12. století Eleanor z Aquitaine, regentka krále Richarda Lvího srdce. Kapitán v této době představoval na lodi nejen nejvyšší autoritu, ale i svrchovaného vykonavatele moci své země na nově objeveném území. 
Lodní doprava a její regulace byla v rukou jednotlivých států až do poloviny 20. století. Prvním impulsem k debatě o vytvoření mezinárodně závazných pravidel pohybu na moři bylo katastrofické potopení francouzské frigaty Medusa 17.7.1816 u afrického pobřeží, kterému padla za oběť více než polovina ze 400 lidí na palubě. Tyto tlaky ještě zesílily po potopení Titanicu 14.4.1912. Většina mezinárodních úmluv, které již tehdy vznikaly, vycházela z iniciativy sdružení právníků International Maritime Committee (CMI), které bylo založeno v roce 1897. Právě toto sdružení vytvořilo Hague Rules (International Convention on Bills of Lading), Visby Amendments (doplnění Hague Rules), Salvage Convention a mnoho dalších. Po roce 1970 převzala většinu jeho funkcí International Maritime Organization (IMO), kterou založila Organizace spojených národů sice již v roce 1958, která ale fakticky až do 70. let nefungovala. IMO od té doby připravila množství mezinárodních konvencí - Safety of Life at Sea Convention (SOLAS), Standards for Training, Certification, and Watchkeeping (STCW), Collision Regulations (COLREGS), Maritime Pollution Regulations (MARPOL), International Aeronautical and Maritime Search and Rescue Convention (IAMSAR). Hlavními důvody potopení historicky jsou: - konstrukční chyba plavidla - nestabilita lodi (nerovnoměrnost rozložení nákladu) - navigační chyby posádky (kolize s jinými plavidly nebo přírodními útvary) - špatné počasí - pirátství, sabotáže či jiné násilné činy - úmyslné potopení Mezi nejvýznamnější dokumenty, které se zabývají plavbou na moři v mezinárodním měřítku jsou: 
The Hague-Visby Rules as Amended by the Brussels Protocol, 1968 Convention on the International Regulations for Preventing Collisions at Sea (COLREG), 1972 International Convention for the Prevention of Pollution from Ships (MARPOL), 1973 a 1978 International Convention for the Safety of Life at Sea (SOLAS), 1974 International Convention on Standards of Training, Certification and Watchkeeping for Seafarers (STCW), 1978 International Convention on Maritime Search and Rescue (SAR), 1979 Convention for the Suppression of Unlawful Acts Against the Safety of Maritime Navigation (SUA), 1988
Lodní doprava a její regulace byla v rukou jednotlivých států až do poloviny 20. století. Prvním impulsem k debatě o vytvoření mezinárodně závazných pravidel pohybu na moři bylo katastrofické potopení francouzské frigaty Medusa 17.7.1816 u afrického pobřeží, kterému padla za oběť více než polovina ze 400 lidí na palubě. Tyto tlaky ještě zesílily po potopení Titanicu 14.4.1912. Většina mezinárodních úmluv, které již tehdy vznikaly, vycházela z iniciativy sdružení právníků International Maritime Committee (CMI), které bylo založeno v roce 1897. Právě toto sdružení vytvořilo Hague Rules (International Convention on Bills of Lading), Visby Amendments (doplnění Hague Rules), Salvage Convention a mnoho dalších. Po roce 1970 převzala většinu jeho funkcí International Maritime Organization (IMO), kterou založila Organizace spojených národů sice již v roce 1958, která ale fakticky až do 70. let nefungovala. IMO od té doby připravila množství mezinárodních konvencí - Safety of Life at Sea Convention (SOLAS), Standards for Training, Certification, and Watchkeeping (STCW), Collision Regulations (COLREGS), Maritime Pollution Regulations (MARPOL), International Aeronautical and Maritime Search and Rescue Convention (IAMSAR). Hlavními důvody potopení historicky jsou: - konstrukční chyba plavidla - nestabilita lodi (nerovnoměrnost rozložení nákladu) - navigační chyby posádky (kolize s jinými plavidly nebo přírodními útvary) - špatné počasí - pirátství, sabotáže či jiné násilné činy - úmyslné potopení Mezi nejvýznamnější dokumenty, které se zabývají plavbou na moři v mezinárodním měřítku jsou: The Hague-Visby Rules as Amended by the Brussels Protocol, 1968 Convention on the International Regulations for Preventing Collisions at Sea (COLREG), 1972 International Convention for the Prevention of Pollution from Ships (MARPOL), 1973 a 1978 International Convention for the Safety of Life at Sea (SOLAS), 1974 International Convention on Standards of Training, Certification and Watchkeeping for Seafarers (STCW), 1978 International Convention on Maritime Search and Rescue (SAR), 1979 Convention for the Suppression of Unlawful Acts Against the Safety of Maritime Navigation (SUA), 1988 RSS kanál
