Beaufortova stupnice větru

Beaufortova stupnice je stupnice pro odhad síly (rychlosti) větru bez užití přístrojů, tj. podle účinku větru na různé objekty. Udává se ve stupních Beauforta rychlosti větru se týkají standardní výšky 10m nad hladinou vody (zemí) ve volném terénu. Původní stupnice byla sestavena pro odhad síly větru podle vlnění mořské hladiny, později byly doplněny jevy na souši. Výhodou stupnice je praktičnost, představitelnost a použitelnost bez jakýchkoli přístrojů. Tuto stupnici pro námořní účely sestavil v letech 1805-1808 britský kontraadmirál sir Francis Beaufort. Jeho stupnice ovšem byla pro odhad síly větru rozčleněna podle počtu a druhu plachet, které mohly být při dané síle větru rozvinuty (nejnižší stupeň znamenal nemožnost plavby i při všech rozvinutých plachtách; nejvyšší pak vichřici, při níž nemohla být rozvinuta žádná plachta). Charakter povrchu moře jako kritérium výskytu určitého stupně Beauforta zavedl až v roce 1927 německý kapitán P. Petersen. Beaufortova stupnice v úpravě pro pevninu je ve střední Evropě známa asi od roku 1880.
 
Sir Francis Beaufort (7.5.1774 Navan - 13.12.1857 Londýn), 
kontraadmirál britského námořnictva, autor stupnice síly větru. Sloužil na moři už od 13 let a od mládí měl zálibu v meteorologii; již jako kadet si ve svých 16 letech začal vést pravidelné meteorologické záznamy. V červnu 1805 byl ustanoven velitelem plachetnice, která byla pověřena plavbou do oblasti zátoky Rio de la Plata v Jižní Americe. Na palubě této válečné lodi sestavil v letech 1805-1808 stupnici pro odhad síly větru na moři, která byla později nazvána jeho jménem; britské námořnictvo ji zavedlo až v letech 1835-1838. Od roku 1829 byl plných 26 let oceánografem britského námořnictva. Svými bohatými zkušenostmi přispěl k organizaci meteorologických pozorování na moři a jeho návody, jak provádět pozorování, přispěly k zestručnění meteorologických záznamů.